Tapio Wirkkala a finský design – jméno a pojem neodmyslitelně spjaté s progresívním vývojem, který od počátku 50. let minulého století do užitého umění vnesly země severní Evropy.

Kdo ještě nestihl výstavu Tapia Wirkkaly v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, má čas do 26. ledna. Tvoří ji dvě části: jedna s názvem Tapio Wirkkala – Básník skla a stříbra, druhá je Nadčasová krása. Zahrnuje porcelán a sklo navržené Wirkkalou pro Rosenthal.

Tapio Wirkkala, Venini-maljakkot, Tapio Wirkkala Rut Bryk Foundation. EMMA -Espoon modernin taiteen museo. Kuva: Ari Karttunen / EMMA

Již první návrhy skla Tapio Wirkally z roku 1946 předznamenaly, jak podstatnou roli v přístupu k designu užitkových předmětů v následujících letech sever Evropy sehraje. Přesto však Wirkkalovo neočekávaně novátorské řešení finské národní expozice na Trienále 1951 v Miláně vyvolalo nadšení a znamenalo důležitý zlom nejen v přístupu k designu interiéru. Až asketicky jednoduchá, ale o to více esteticky působivá instalace finského skla, autorské keramiky a dekorativních textilií, doprovázená odkazy na severskou krajinu a přírodu, se stala inspirativním a vzápětí následovaným vzore.

Stejně tak podnětně a s tvůrčí silou vstoupil Wirkkala na pole designu užitkových předmětů. Osobitý projev, v němž propojil zdánlivě neslučitelné – strohé zásady funkcionalistické moderny s dynamickými principy organického tvarosloví – vyústil ve styl, jehož charakteristickými rysy jsou nejen jednoduchost a čistota tvaru, užitkovost a praktičnost, ale i citlivý vztah k přírodě a úcta k materiálu a jeho zpracování.

SKLO NA VŠECHNY ZPŮSOBY

Výstava ukazuje z Wirkkalovy tvorby především předměty běžného užití, sklenice, vázy, mísy nejen ze skla, ale i z porcelánu, ze stříbra i v kombinaci se dřevem, jídelní a nápojové soupravy, příbory a podobně. Některé předměty dekoroval milovanými ptáky. Vytvářel i jejich „sošky“ z bronzu, stříbra, hliníku nebo dřeva. Na výstavě mají vysoce elegantního zástupce, porcelánovou sošku křehké bílé Potáplice. Se sklem pracoval Wirkkala na všechny způsob, křišťálové sklo bylo foukané do formy, lité, broušené, nebo volně tvarované, pískované, malované kyselinou nebo barevně vrstvené. Byl řemeslně natolik zručný, že si formy na prototypy sám vyřezával ze dřeva a z grafitu.

Wirkkala také jako první finský designér navrhoval pro zahraniční firmu, a to německou porcelánku Rosenthal a její Studio-Linie. Zaměřil se na návrhy pro sériovou výrobu předmětů denní potřeby – jídelní servisy, první navrhl již v roce 1962, porcelánové vázy, příbory nebo sklenice a v 60. letech i vázy z bezbarvého a leštěného barevného skla a soubory nápojových sklenic.

Ostatně Wirkkala tvarově a zpracováním skla ovlivnil i českou scénu. Ukázky československého dekorativního a stolního skla z 50. a 60. let 20. století ze severočeských skláren tvoří celou jednu vitrínu, ale bohužel s nepřehlednými popisky. Wirkkala zasahoval i do dalších oblastí designu, navrhoval interiér, nábytek, známky (zvítězil v soutěži na návrh poštovní známky pro OH v Helsinkách v roce 1940), šperky i osobité skulptury z laminovaného dřeva.