Původně se věnovala keramice a porcelánu, po střední s tím chtěla pokračovat i na UMPRUM. Tam ji však poslali do ateliéru skla. Přiznává, že by si sklo sama nevybrala. To, že by však dělala něco jiného, si už dnes nedovede představit. I když se tak Kristýna Venturová věnuje sklu relativně krátkou dobu, dokázala už sklidit úspěch. Naposledy na podzim minulého roku zařadila její Pivní sklenice do svého sortimentu firma Rückl.
Její sklářská tvorba získala uznání i na druhé straně světa, v Japonsku. Její tvorba je přitom Japonskem a její kulturou silně inspirovaná, Kristýna nejenže strávila v Japonsku rok na stážích, ale též dokáže mluvit plynně japonsky. A do Japonska se nyní sklářská výtvarnice, která se vyžívá v hravostí a spontánností, hodlá vrátit. Od dubna ji čeká dvouletá stáž na Univerzitě umění v Tokiu.
OBOR, KTERÝ STUDUJEŠ, BYLA PRVNÍ VOLBA? NEBO JSI MĚLA ZÁJEM I O JINÝ OBOR, NEŽ JE SKLO?
Původně byla mým oborem keramika a výtvarné zpracování porcelánu. Jelikož mě práce s keramikou a modelování velice baví, plánovala jsem zůstat u stejného oboru i v budoucnu. Avšak během přijímacího řízení na UMPRUM jsem byla díky laskavému doporučení pana profesora Dominika Langa doporučena do ateliéru skla a následně přijata tamtéž.
Zpětně jsem za tento “zásah osudu” velice vděčná. Sama od sebe bych se nejspíš na sklo nepřihlásila, ale teď si naopak nedovedu představit, že bych dělala cokoliv jiného.
JAK SE TI SPOLUPRACUJE, POKUD MÁŠ MOŽNOST POROVNAT PRÁCI S FIRMAMI?
Zatím nemám mnoho zkušeností, co se týče spolupráce s firmami, ale naštěstí jsou to jen samé dobré zkušenosti. Z poslední doby mohu zmínit například uzavření spolupráce s nižborskou sklárnou Rückl, která na podzim minulého roku převzala mé Pivní sklenice a zařadila je do stálého sortimentu svého portfolia, čehož si velice vážím.
Sama jsem měla možnost sklárnu navštívit, a byla jsem opravdu mile překvapena. Tvorbě každého kusu je věnována veliká péče a vše je od začátku do konce vyráběné ručně výjimečně šikovnými skláři a brusiči. Svěřit výrobu designu, který je pro vás srdeční záležitostí, do rukou někoho jiného není snadné, ale v tomto případě jsem vůbec nepochybovala.
Mám velikou radost z toho, že se právě díky této spolupráci daří rozšířit Pivní sklenice ve vysoké řemeslné kvalitě mezi širší spektrum zákazníků a to i v zahraničí.
INSPIRACE ČERPÁŠ VŠUDE, NEBO MÁŠ JIŽ NĚJAKÝ ZVYK A POSTUP?
Inspiraci čerpám všude možně. Často mě inspirují různá místa, kde se cítím dobře, ale třeba i rozhovory s lidmi. Ze zkušenosti mohu říct, že dopředu nedokážu předvídat, co pro mě bude tou zásadní inspirací. Různé dojmy a věci, které mě zaujaly, zpravidla poměrně dlouho zpracovávám a syntetizuji ve své mysli, ale o to rychlejší pak bývá proces navrhování. Ty nejlepší nápady se v mé hlavě zrodily většinou během jednoho okamžiku. Pak už to stačí jen nakreslit a zjistit, zda to stále funguje tak dobře. Pokud ano, jde se tvořit.
CO PLÁNUJEŠ DO BUDOUCNA SE SVOJÍ TVORBOU?
Svou tvorbu chci posouvat neustále kupředu a nepolevovat v tomto snažení. I když myslím, že se mi v minulosti několikrát podařilo skrze své práce sdělit nějakou pro mě klíčovou myšlenku, chci dál hledat svůj vlastní výtvarný výraz.
Sklo jsem zejména v posledních letech začala hodně vnímat jako komunikační prostředek nevyužívající slov, a tudíž nelimitovaný divákovou znalostí či neznalostí cizího jazyka. Sklo je dle mého názoru mezinárodní jazyk přenášející emoce od tvůrce k divákovi.
Také si myslím, že zlomová pro mě bude i dvouletá stáž na Univerzitě umění v Tokiu, kam mě přijali a budu tam studovat od dubna letošního roku. Nepřestává mě fascinovat jak japonské prostředí, které mi připadá nejen odlišné od toho českého, ale zároveň i svým způsobem neobyčejně blízké. Také bych chtěla pochopit více do hloubky přístup ke sklu současných japonských výtvarníků a designérů. Věřím, že to vnese do mé tvorby zase jiný úhel pohledu a obohatí ji to.,
KTERÉ ZĚMĚ TI JSOU NEJVÍCE BLÍZKÉ?
Japonsko.
CO JE PRO STUDENTA ASI NEJVÍC TĚŽKÉ PŘI STUDIU OBORU?
Nepřestávat věřit, že se to povede, a nepolevovat.
CO TI UDĚLALO RADOST V POSLEDNÍ DOBĚ?
Oznámení od japonské ambasády, že jsem uspěla v přijímacím řízení a obdržím od japonské vlády to nejlepší stipendium, jaké může student dostat. Díky tomu mohu studovat dva roky v Tokiu a naplno se věnovat svému výzkumu. Moc si toho vážím a chci ze sebe vydat to nejlepší. Je to neobyčejná příležitost.
MÁŠ NĚJAKÝ SVŮJ VZOR, ČI SE INSPIRUJEŠ SPONTÁNNĚ?
Je mi hodně blízká tvorba Františka Víznera, Lady Semecké a Stanislava Müllera. Ale rozhodně to nejsou mé jediné vzory. Mám hodně oblíbenců i mezi japonskými skláři. Ku příkladu velice obdivuji tvorbu Runy Kosogawy, Jina Honga nebo Yukako Kojimy. Neřekla bych, že se přímo inspiruji jejich tvorbou. Spíš mě inspiruje jejich přístup stejně tak, jako neobyčejné výtvarné vyjádření a pečlivost.
V ČEM VIDÍŠ VÝHODU ČESKÉHO SKLA?
V mnohaleté tradici. Během staletí se českým sklářům povedlo zdokonalit či vymyslet spoustu sklářských technik a současná generace výtvarníků má jedinečnou možnost z této unikátní tradice čerpat a pečovat o ni.
