V centru Prahy, u stanice metra Malostranská, již několik let vzniká přestavbou bývalé Zengerovy trafostanice nový kulturní prostor. Kunsthalle Praha, která by se návštěvníkům měla otevřít příští rok, si klade za cíl přiblížit umění širší veřejnosti a ve spolupráci s domácími i zahraničními institucemi přinášet mezinárodní i historický kontext a objevovat nové pohledy na současné umění. Zaměřit se má přitom na umění 20. a 21. století.

Původní plán počítal s otevřením už v květnu tohoto roku. Práce nicméně zpomalila pandemie koronaviru, a i když by přípravy měly být dokončené do léta, rozhodli se v Kunsthalle Praha nic neuspěchat a veřejnosti se plánují otevřít v únoru příštího roku.

Celkově by zde mělo vzniknout 1300 metrů čtverečních výstavní plochy, jeho hlavní část je směřovaná do tří výstavních sálů, které by měly být propojitelné. V místě by měly vzniknout také designový obchod, místnosti pro vzdělávání a pro děti, restaurace, kavárna a terasa s výhledem na Pražský hrad.

Historickou budovu doplnění moderní vstupní lávka. Foto a vizualizace: Atelier Brunecký
Historickou budovu doplnění moderní vstupní lávka. Foto a vizualizace: Atelier Brunecký

Základem budoucí Kunsthalle Praha mají být zpravidla dvě krátkodobé výstavy probíhající souběžně, z toho delší výstavy by měly probíhat v rozmezí tří až čtyř měsíců. Kromě instalací zde počítají i s performance, multimediálními projekty a také vzdělávací programy a workshopy.

Součástí Kunsthalle Praha je také už nyní budovaná rozsáhlá sbírka mapující české a světové výtvarné umění od 20. století po současnost, která by měla být v budoucnu dostupná v online verzi. Její součastí jsou například díla od českých surrealistických malířů Jindřicha Štýrského, Toyen či Maxe Ernsta, ze zahraničních autorů a autorek se pak zde objevují jména jako Daniel Hirst, Alicja Kwade, Katharina Grosse, William Kentridge či Georges Mathieu.

Kromě zdroje pro krátkodobé výstavy, včetně zapůjčení pro ty zahraniční a domácí, má sbírka sloužit také pro badatelskou, vzdělávací a publikační činnost, tu již zahájila projektem s názvem edice m.

Ředitelkou budoucí Kunsthalle je Ivana Goossen, která před vstupem do projektu pracovala pět let pro Pittsburskou univerzitu, kde měla na starosti program MBA pro Evropu. Hlavní kurátorkou nové instituce je pak Christelle Havránek.

Kritika na přestavbu budovy

Původní budova transformační a usměrňovací stanice na Klárově vznikla na místě bývalých kasáren v letech 1930 až 1931 podle návrhu architekta Viléma Kvasnička, který ji navrhl v novoklasicistním stylu. Pojmenována byla podle fyzika a meteorologa Václava Karla Bedřicha Zengera, který působil na České technice v Praze, dnešní ČVUT. Provoz stanice, která sloužila pro převod proudu pro provoz tramvajových a trolejbusových linek, byl zahájen o rok později.

V průběhu let 2000 až 2010 během modernizace bylo veškeré zařízení transformační stanice umístěné do části suterénu budovy. Tehdy se také začalo řešit nové využití budovy, jednou z možností byl i vznik hotelu.

V roce 2015 budovu trafostanice zakoupila nadace The Pudil Family Foundation s cílem vytvořit zde nový prostor pro současné umění podle návrhu architektonického studie Schindler Seko. Ve stejném roce také budova také získala památkovou ochranu od ministerstva kultury na základě návrhu Klubu Za starou Prahu.

Všechny památkově významné prvky by měly být po sanaci a restaurování navráceny do budovy. Foto a vizualizace: Atelier Brunecký
Všechny památkově významné prvky by měly být po sanaci a restaurování navráceny do budovy. Foto a vizualizace: Atelier Brunecký

Právě Klub Za starou Prahu je nejhlasitějším kritikem současné přestavby. Podle něj k dochází k necitlivému vypreparování historické budovy a ke ztrátě její architektonické hodnoty.

Nadace se slovy její ředitelky hájí tím, že v rámci příprav probíhaly dlouhá jednání mezi památkáři, odborníky i architekty a že prováděné úpravy jsou nezbytné. Problém u budovy je ten, že zde došlo k vysoké míře toxické kontaminace prostoru a že velká část nosných prvků centrální stavby byla postavena pomocí hlinitanových cementů, které ve své době byly inovativní, avšak postupem času u nich dochází ke ztrátě pevnosti a mohlo by kdykoliv dojít k jejich zhroucení.

Nadace také ujišťuje, že všechny památkově významné prvky by měly být po sanaci a restaurování navráceny do budovy. Na interiéru se kromě studia Schindler podílí také německý profesor na Universität der Künste Berlin Axel Kufus s kolegy z berlínského Werkstudia.

Uměním žije už dnes

I když se Kunsthalle Praha otevře veřejnosti až příští rok, uměním žije již dnes. A to pomocí projektu Facade Project, který přináší umělecká díla fasádu přestavované budovy.

Přední fasádu Zengerovy trafostanice měly totiž původně zdobit čtyři světelné kinetické plastiky od sochaře a modernisty Zdeňka Pešánka, které získaly ocenění na Mezinárodní výstavě v Paříži v roce 1938, avšak s nástupem války byly zničeny. Dochovány jsou pouze modely těchto soch, a to ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze.

Facade Project tak navazuje na původní záměr a vrací umění přímo do exteriéru budovy. Mezi již vystavujícími byli Federico Díaz, který pomocí projekce vrátil na budovu původní Pešánkovy kinetické objekty, Antonis Pittas, Adéla Součková a Aliona Solomadina.

Přední fasáda chystané Kunsthalle Praha nese neonový nápis, který vytvořil madagarský umělec Joël Andrianomearisoa. Foto Lukáš Masner
Přední fasáda chystané Kunsthalle Praha nese neonový nápis, který vytvořil madagarský umělec Joël Andrianomearisoa. Foto Lukáš Masner

V současnosti, již pátou instalací v rámci tohoto projektu, je neonový nápis, který vytvořil madagarský multikulturní umělec, scénograf a básník Joël Andrianomearisoa vyvedený v jeho rodné malgajštině. Umístěná věta „Fandikan-tenin’ireofahababoam-pontsikaefa lefy sy ireoirintsika vao hitsimoka“ by se dala do češtiny přeložit jako „Překlady našich dávných vášní a budoucích tužeb“. Nápisem vytvořeným na fasádě, kde by měl zůstat do června, má reflektovat současnou krizi a naléhavost okamžiku.

Podpora umění

Jak už bylo zmíněné, za projektem Kunsthalle Praha stojí nadace The Pudil Family Foundation manželů Petra a Pavly Pudilových, která vznikla za účelem podpory vizuálního umění. Kunsthalle Praha je připravována jako soukromá nezisková instituce.

Manželé do nadace vložili svou sbírku uměleckých děl, do které investovali několik stovek milionů a která zahrnuje moderní rozmezí od první poloviny 20. století po současné umění. Nadace také spolupracuje s českými a zahraničními institucemi. Je dlouholetým sponzorem Národní galerie Praha a členem akviziční komise v Centre Pompidou či v Tate v Londýně.

Za projektem Kunsthalle Praha stojí nadace The Pudil Family Foundation. Foto a vizualizace: Atelier Brunecký
Za projektem Kunsthalle Praha stojí nadace The Pudil Family Foundation. Foto a vizualizace: Atelier Brunecký

Celkové náklady na přestavbu přesahují půl milardy korun, z toho 200 milionů stálo odkoupení budovy bývalé trafostanice. V rozhovoru pro Seznam Zprávy Pudil odhadl, že roční provoz Kunsthalle Praha by se měl v závislosti na programu pohybovat od 60 do 100 milionů korun.

Petr Pudil je společně s Vasilem Bobelou a Janem Dobrovským zakladatel akciové společnosti bpd partners, která kromě developerské činnosti podniká i v oblasti obnovitelné energie a investic do start-up firem. Základ jeho majetku pochází z Czech Coal, původní Mostecké uhelné, jejíž podíl prodal v roce 2010 podnikateli Pavlu Tykačovi. Forbes jeho majetek v loňském roce odhadl na 5,8 miliardy korun a zařadil jej na 42. místo v žebříčku nejbohatších Čechů.